„V Enttivě jsem pracoval zhruba 3 roky, na které velmi rád vzpomínám a považuji je za důležité období pro můj další rozvoj.“
Z Ostravy do Prahy
Narodil jsem se v roce 1984 v Ostravě. Tam jsem vyrůstal a také vystudoval na střední škole Management v elektrotechnice. Po maturitě jsem 2 roky studoval obor Informatika na Slezské univerzitě v Opavě, ale z rodinných důvodů jsem studia nedokončil.
V roce 2006, když mi bylo dvaadvacet, jsem se přestěhoval za prací do Prahy, kde od té doby žiju. Později se do Prahy přestěhovali i moji rodiče.
V práci jsem zastával nejdřív různé technické a poradenské pozice, pracoval jsem jako technická a počítačová podpora na „helpdesk“ a podobně. Mými zaměstnavateli byly společnosti jako Hypoteční banka, O2 nebo České radiokomunikace.
Vážná nemoc
V druhé dekádě nového milénia se u mě projevilo vážné duševní onemocnění. Od roku 2014 se léčím se schizofrenií a jsem invalidní důchodce.
Vím, že duševní nemoci jsou pro lidi, kteří o nich nic nevědí, často tabu a pro postižené jsou tak společensky stigmatizující. Většinou za to můžou předsudky. Naštěstí já mám dobrou povahu v tom smyslu, že se netrápím různými traumaty a neúspěchy, prostě ten život beru, jaký je.
Dnes, po více než 10 letech, kdy vám vyprávím svůj příběh, jsem se již vcelku dobře vyrovnal se zdravotními omezeními, které s sebou nemoc přináší. V lepších i horších obdobích své nemoci se zkrátka vždy zařizuji tak, abych se cítil co nejlépe.
Jsem optimista a pohodář, ale vždycky to tak snadné nebylo…
Existenční krize
V roce 2016 mi sebrali III. stupeň invalidního důchodu a přiznali mi jen II. stupeň, takže se mi snížil příjem na živobytí. Zpočátku jsem se ale necítil na to, abych šel pracovat. Měl jsem paniku, že žádnou práci neseženu, a tak jsem se přihlásil na Úřad práce. Doporučili mi tam ucházet se o práci ve firmě Enttiva.
V Enttivě mě nejen zaměstnali, ale v kolektivu mě přivítali velmi přátelsky a dali mi šanci pracovat tak, jak jsem zatím dokázal. Dá se říct, že mě v tom období tak trochu zachránili – měl jsem zas dostatečný příjem. A také moje rodina byla ráda, že pracuju.
Pomocná ruka z Enttiva
Většinu času v Enttiva jsem pracoval jako operátor v callcentru – prodával jsem software. Z hlediska firmy šlo o poskytování služeb v režimu náhradního plnění, což v praxi znamená, že Enttiva vlastně „zapůjčí“ nebo „vyšle“ svého zaměstnance pracovat do jiné firmy, ve které vykonává smluvený druh práce.
Prodej v callcentru byl z komunikačního hlediska dost náročný. Zpočátku to bylo dobré, práce se mi dařila, ale po čase jsem už tak nějak vyhořel a tato činnost mě vyčerpávala. Chtěl jsem jiný druh práce, ale zrovna jinou volnou pozici neměli.
Byl jsem zároveň už také po těch 3 letech ve fázi, kdy jsem měl dobré pracovní návyky, začal jsem znovu víc věřit tomu, že i v jiné práci vše potřebné zvládnu a byl jsem připraven zkusit něco nového. Tak jsme se s paní jednatelkou dohodli na ukončení spolupráce.
Znovu na vlastních nohou
Měl jsem chuť dělat něco nového a dostal jsem se tou dobou do kanceláře společnosti Fortuna, tedy k práci mezi zdravými lidmi v podnikatelské sféře. V dalších letech jsem působil jako technická a počítačová podpora provozu v bezpečnostní firmě.
Od té doby dál pracuji ve svém oboru – zase jako „ajťák“, stále s počítači. A koníčky? Mým koníčkem jsou „překvapivě“ taky počítače, protože ty člověku dávají bohaté možnosti jak práce, tak zábavy. Díky nim se můžu realizovat i ve vymýšlení svých vlastních projektů.
Zotavení je cesta
A co můj život s nemocí? Léky už jsou dnes sice velmi účinné, ale stále jsem ve svém životním stylu určitým způsobem limitovaný. Důležité je vyhradit si dost času na odpočinek. Problémy můžou přijít, když je člověk například přetížený, takže pokud se nevěnuji práci, hodně odpočívám.
Po letech zkušeností umím naštěstí s těmi limity lépe zacházet, a i když je ta nemoc podle lékařů na celý život, dobré životní podmínky a mezilidské vztahy mi pomáhají ji lépe zvládat.
Co mi dala práce v Enttiva
V Enttivě jsem pracoval zhruba 3 roky, na které velmi rád vzpomínám a považuji je za důležité období pro můj další rozvoj. Enttiva mi pomohla v pracovním rozjezdu po delší pauze a byla pro mě takovým odrazovým můstkem zpět na volný trh práce.
V pracovním kontaktu jsem si natrénoval komunikační dovednosti, oprášil dovednost plánovat si a dodržovat strukturu pracovního dne, získal jsem lepší každodenní návyky a pravidelnou aktivitu, což je u lidí, kteří se zotavují z duševní nemoci, potřeba.
Lidé v Enttivě se ke mně chovali hezky a podpořili mě. Pamatuji si, jak mi v práci udělala radost třeba oslava mých narozenin, ze které mám pěknou fotku na památku… Práce mi dala také lepší společenský kontakt a motivaci pracovat trochu na sobě každý den. A to mě postupně přivedlo ke zlepšení celkového pocitu ze života.
Vzpomínka na Enttivu
Zpětně oceňuji, že v téhle firmě se neptali jen na můj výkon, ale taky brali ohled na moje specifické potřeby, a tak mi umožnili, abych se po vážnějším ataku nemoci postavil zpátky na nohy. A za to jsem Enttivě vděčný.
Kdyby se někdo z mého okolí někdy ocitl v podobné situaci, můžu mu proto s klidným svědomím doporučit, aby se na tuhle firmu obrátil.